Má lásko……
Dvě prostá slova a vyjadřují vlastně všechno.
Je v nich tolik citu i tolik strastí.
Má lásko.....
zní to jak něžné pohlazení
a v jiné chvíli mě ta slůvka spálí vášní,
když šeptám ti je, skrytá v záhybech tvé vůně.
Zas jinak zní když ty jsi tam a já tady
a moje srdce volá tě a stůně.

Má lásko.....
Bolest, tu já dobře znám, prorostla mě naskrz,
jak živá hmota, jak drásající bodláčí.
Ať jsem kdekoli, je všude se mnou
a stejně jí to nestačí.
Má lásko.....
Když v noci šeptám tvoje jméno, chvěje se mi hlas,
když píšu tyhle řádky, tak třese se mi ruka.
Když myslím na tebe, tak vyplakat si můžu oči
a srdce bolestí mi stále znovu puká.

Má lásko.....
Smrt, krutá, zlá , co sebere a nedívá se zpátky.
Každý prý jen jednou pohlédne jí do očí .
Já mám však pocit že hledí na mě ze zrcadel,
na krku cítím její dech a vidím její stín,
když za sebe se otočím.

Má lásko.....
Prý spravedlivá je a rozdíl nedělá,
tak proč mě tu nechala a vzala si jen tebe?
Já lásko věřím že tam na mě čekáš,
Vidíš mé slzy, bolest, trápení
Tak mi drž místo vedle sebe
a zatím lehkou zem a lehké nebe.
Má lásko...