1) Tělo se položilo na dřevný (nebo jiný) balzamovací stůl.


2) Balzamovači vyjmuli mozek železným háčkem, s jehož pomocí nosními dírkami mozek vytáhli (mozek nebyl pro posmrtný život důležitý).


3) Na levém boku se tělo nařízlo a byla odstraněna játra, plíce, žaludek a střeva. V těle zůstalo jen srdce.


4) Vnitřnosti se také naložily do natronu a poté do pryskyřice. Nakonec se uložily do nádob - kanop. Ty se ukládaly do hrobky, do velké skříně - svatostánku. Ve Střední říši měly víka kanop tvar lidské hlavy. V Nové říši dostaly podobu čtyř synů boha Hoŕa:

IMSET - člověk hlídající jítra
KEBEHSENUF - sokol hlídající střeva
DUAMUTEF - šakal hlídající žaludek
HAPI - pavián hlídající plíce

5) Břicho se vymylo palmovým vínem a naplnilo myrhou a dalším kořením. Tělo na uložili do natronu (přírodní soli), aby se vysušilo, to trvalo 40 dní.


6) Po 40ti dnech se tělo omylo vodou z Nilu a potřelo olejem a vonnými látkami, aby kůže zůstala pružná. Nakonec balzamovači namalovali obličej a upravili vlasy. Oči někdy nahradili leštěnými černými kamínky, bílým porcelánem nebo malými cibulkami.


7) Tělo vycpali různými hadry a kamínky, aby mělo správný tvar. Poté jej zašili.


8) Poté tělo obalili obvazy a plátnem, dohromady až několik set metrů dlouhým. To se napouštělo pryskyřicí, aby si udrželo žádoucí tvar. Mezi vrstvy se vkládaly různé kouzelné amulety, které měly mumii chránit a pomáhat zemřelému na cestě na onen svět (například kříž ankh (anch), který byl obvykle z pozlaceného dřeva, Hórovo oko nebo Scarabeus na srdce).
             

 


9) Nyní mohl být mrtvý uložen do rakve, přesněji do první rakve, která měla tvar mumie. Potom následovaly tři někdy i čtyři další rakve a všechny byly uloženy do sarkofágů, který se nacházel v hrobce. Balzamovač oblečený jako bůh Anubis poté mumii požehnal.

Když panovník zemřel, s největší pravděpodobností nastoupil na trůn jeho potomek, nejlépe syn. Mrtvý král ale potřebuje pomoc od živých. Aby jeho duše i tělo byly uchráněny před zkázou. Modlitby a obřady zajistí králův bezpečný přechod na onen svět.

• Panovníkovo tělo bylo přes řeknu Nil převezeno k jeho hrobce - pyramidě, kteoru si nechal postavit za svého života.
• Králové, významní a bohatí lidé byli mumifikováni, aby jejich tělo nepodlehlo zkáze. Egypťané používali k uchování těla metodu nazvanou balzamování. Chudí lidé se museli spokojit s jednodušším způsobem jak uchovat své tělo po smrti.
• Balzamovačům trvalo 70 dní než tělo připravili k cestě na onen svět.

Egypťané mumifikovali nejen faraony, ale i své zvířecí miláčky a posvátná zvířata. Takovými zvířaty byly například kočky, hadi, feny, lasičky, rejsci, jestřábi a ibisi, lvi, lvice, berani, kozli, krávy, býci a další.

• Domácí mazlíčci a jiná zvířata doprovázela zesnulé na jejich cestě na onen svět. Ať už to byl milovaný pes, kůň nebo had. Většina zvířat pro ně byla posvátná.
  
  
• Zvířecí mumie (pro zjištění o jaké zvíře se jedná prosím na obrázku podržte kurzor myši) :

Dva tisíce let staré mumie se našly v jeskyních vyhloubených do himálajských svahů. Celých deset let členové německo-nepálského archeologického týmu svůj objev tajili ze strachu před rostoucím počtem turistů.

Roku 1992 se do oblasti Mebrak na severu Nepálu vydala skupina badatelů sestávají z geologů, archeologů, lingvistů a etnologů. Jejich cílem bylo pochopit, jak mohly tibetské populace přežívat dlouhá staletí v prostředí s tak extrémními podmínkami (sucho, neúrodná půda, velké výškové rozdíly). Soustředili se zejména na oblast bývalého království Mustang připojeného k Nepálu v roce 1951 a otevřeného pro turisty od roku 1992. Tvoří jej především údolí řeky Kaligandaki mezi Annapurnou (8078 metrů) a horou Dhaulagiri (8172 metry), které patří mezi nejvyšší vrcholky světa. Dno údolí se nachází ve výšce 1200 metrů nad mořem.

Nesmrtelní lidé

Během třiceti kilometrů, které člověk ujde od jižního úpatí Dhaulagiri, se krajina postupně mění z džungle bambusů, tamarišků, orchidejí a rododendronů v suché oblasti tu a tam poseté keři, které nakonec přecházejí v kamenitou pustinu.

Právě zde, ve svazích, které se strmě zvedají do tisícových výšek, vyhloubili lidé před staletími tisíce umělých jeskyní. Jejich velikost se pohybuje mezi čtyřmi až dvanácti čtverečními metry a výška od 1,2 do 1,6 metru. Podle prvních odhadů vznikaly od roku 800 až do šestnáctého století. Na jejich tvůrce se pravděpodobně nezachovala žádná památka. Pouze jeden starý vesničan ze sousedního údolí archeologům sdělil, že se těmto lidem v minulosti říkalo "Ti, kteří neumírají".

Nečekaný nález

Při zkoumání jedné z jeskyň ve výšce 3600 metrů na velmi nepřístupném místě narazili vědci roku 1995 na překvapivý objev. Asi třicet přirozeně mumifikovaných lidských a zvířecích těl. Lidská těla původně ležela na jakýchsi postelích, které sloužily místo hrobu. Když se postele naplnily, byla starší těla zřejmě odkládána na zem, aby uvolnila místo nově zemřelému. Suché prostředí zajistilo vysokou míru konzervace dřeva i organického materiálu. Na postranicích lůžek jsou dosud zřetelné stopy červených a bílých pigmentů sloužících k výzdobě. V obrazcích se archeologům podařilo vystopovat obrysy dvou zvířat - jelena evropského (Cervus elaphus)a kozy šrouborohé (Capra falconeri). Jde o zvláštnost, protože podle antropologů žila tato divoká zvířata nejblíže až v oblasti Karakorum v západní části Nepálu a v severním Pákistánu.

Co se ukrývalo v lůžkách

Uvnitř uzavřených postelí, jaké se používaly například i ve středověké Evropě, byla nalezena těla, na nichž se zčásti zachovala kůže. Z celkem třiceti lidských pozůstatků pokrytých červeným okrem (nejstarším přírodním barvivem) se v téměř nedotčeném mumifikovaném stavu zachovalo devatenáct dospělých obou pohlaví, sedm dětí a jeden dospívající. Těla měla ohnuté paže i nohy svázané dohromady bambusovými či bavlněnými provazci. Některá byla ozdobená na krku náhrdelníky z mušlí či karneolu a bronzovými náramky na zápěstí. Kromě toho objevili archeologové také zbytky textilií, kožešinových oděvů se zbytky barvy, luk, bambusovou flétnu, nádoby, z nichž některé obsahovaly semena konopí či obilnin.

Otázka původu

Badatelé se původně domnívali, že tito lidé žili v období středověku. Analýzou rozpadu uhlíku přišli na to, že pohřební jeskyně je stará více než dva tisíce let. Detailní průzkum odhalil také to, že tito dávní obyvatelé měli velmi vyspělé léčebné metody, zejména chirurgické. Na jedné z lebek byla provedena trepanace po těžkém úrazu, který by jinak byl smrtelný, na jiném těle byla patrná zručná náprava komplikované zlomeniny paže. Otázkou zůstává, kdo byli tito lidé, kteří dokázali i v extrémně suchém prostředí pěstovat ječmen a pohanku, jak dokazují pozůstatky v nádobách, a kteří ovládali lékařskou praxi? Někteří z antropologů se domnívají, že by mohlo jít o malé skupinky obyvatel, které přišly do Mustangu ze severozápadu, z velkých plání střední Asie.

Nalézt starobylé Město mrtvých uprostřed egyptské pouště, kde byli pohřbeni faraónové spolu se svými poklady, to určitě není špatný nápad, alespoň na první pohled. K tomu je ovšem potřeba mapy s vyznačenou cestou a průvodce bez bázně a hany. Mapku našli sourozenci Jonathan a Evelyn a jejich průvodcem bude neohrožený dobrodruh Rick.
Ale jako vždy, není vše přesně podle představ našich hrdinů. Problémy nastanou s veleknězem Imhotepem, který byl ve Městě mrtvých mumifikován zaživa a když výprava odklopí jeho sarkofág, rozhodne se veleknězova mumie vstát z mrtvých, vzkřísit svou dávnou lásku a ovládnout lidstvo.

Autorem Mumie je Stephen Sommers (režie, scénář) - autor nedávno v kinech uvedeného hororu Chobotnice (Deep Rising). Tentokrát se Sommers skutečně předvedl a natočil velmi zábavný horor. Zábavný také (a především) ve smyslu vtipný, protože Mumie skutečně je svěží kombinací hororu a komedie. Často zmiňované srovnání s legendárním Indiana Jonesem si film určitě zaslouží, i když vítězně by z něho nevyšel, klasika je přece jenom klasika. Film ztrácí dech hlavně v druhé části.

Komedii nahrává i herecké obsazení v čele se sympatickým hromotlukem Brendanem Fraserem (Rick O'Connell), skvělý je John Hannah (Jonathan) jako hlavní komik výpravy i Rachel Weiszová (Evelyn) je dostatečně roztržitá. Hlavní padouch velekněz Imhotep v podání Arnolda Voslooa je možná až zbytečně moc sympatický.

Na filmu je vidět, že byl velice nákladný a triky ILM jsou dokonalé jako vždy. Takže pokud se chcete dobře pobavit u žánru horor-komedie, Mumie na vás čeká.

Vladimír Rejlek

The Mummy USA 1999, 124 min. režie: Stephen Sommers scénář: Stephen Sommers hudba: Jerry Goldsmith kamera: Adrian Biddle hrají: Brendan Fraser, Rachel Weiszová, John Hannah, Arnold Vosloo, Kevin J. O'Connor	hodnocení 80%   Vaše hodnocení 85%
Zde můžete vyjádřit svůj názor na tento film: [ 0% | 10% | 20% | 30% | 40% | 50% | 60% | 70% | 80% | 90% | 100% ]